Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

bublina*: Mě to je taky jedno. I když v naší zemi se vyhazuje z práce i kvůli větším nesmyslům. Vždycky se to nějak zaonačí, aby to v podstatě odpovídalo zákoníku práce. Prostě drž hubu a krok. A jestli už chceš mluvit, tak bacha na hubu. A pracovní výsledky? To je věc jaksi druhořadá. Na popularitě u šéfů ti snižuje i vlastnictví malého dítěte nebo nedej bože přechodné zdravotní problémy.
Prostě se ho chtěli zbavit a toto se jim hodilo do krámu. Závidím důchodcům, kteří vyprávějí, co zažili své doby v práci legrace. No holt, kvůli chrochtání nebo jiným pitominám je soudruzi vyhodit na dlažbu prostě nemohli.