Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

liška: Já vlastně nikdy na žádném pohřbu nebyl a když mi umřel děda, byli jsme s bráchou natolik malí, že nás mamka na pohřeb nevzala.
Když se o těchto věcech s mámou bavím dnes, má podobné stanovisko, jako ty. Prý nechce mít pohřeb, ale přeje si být rozprášená na nějakém oblíbeném místě (až mi přijde absurdní o tom takto mluvit).
Moc dobře to nechápu a spíš mě to děsí...ale třeba to za pár desítek let také uvidím trochu jinak...