Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

varner: Ano boli to hodne mas pravdu Kobliho a nejen u tech blizkych z rodiny. Odchazeji spoluzaci, kamaradi, spolupracovnici a cloveku se zda, ze to prece neni mozny, dyt jsme si jeste pred "chvili" hrali na pisku, hazeli po sobe houbu u tabule, blbli na diskotekach...