Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

mil: Je mi už taky pade, a mám stejnej názor jako ty, nechci funus, lidi se maj sejít při lepší příležitosti a ne nad rakví. Moje babička naspořila peníze a prohlásila, že až zemře, tak všichni musej do hospody a veselit se. Bylo jí to bezezbytku splněno. Byla to obyčejná, ale moudrá žena.