Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

přítelkyně: Tohle je docela těžky, na jednu stranu se Koblihovi možná rozsvítí, když ho necháš s dětma doma a on se budu muset pořádně starat. Na druhou stanu mu to dává báječný prostor, aby se mohl věnovat Ivetce a jestli v tý době bude rodit - no je to hodně ošemetný. Já bych asi měla strach, že mi za ní uteče definitivně