Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Sice jsou tu řeči o Koblihovi, který si užije péči o dětičky, ale je jasné, že by to byla práce na plný úvazek pro někoho docela jiného. Jestli je ten dotyčný ale plně spolehlivý a děti ho mají rády, ať už babička nebo kdokoli, a ta práce je příjemná, tak bych do toho nejspíš šla. Ale nemůžu se teď honem dobrat, kolik je Markétce, tak nevím :oD Asi bych se rozhodovala podle toho, jakou mají dítka povahu. Když Jášu odlifruji na dva dny, vrátí se mi pomalu jiné dítě. Nevím, jestli bych to riskla na měsíc. Markétku sebou, to asi nejde, co? :o) Na druhou stranu, měsíc je přesně doba, kdy by se do mělo zvládnout a zároveň dost dlouhá, aby to skvěle pročistilo hlavu. Člověk musí trochu myslet na sebe, aby se nezbláznil ;o)