Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Díky všem za komentáře. Moje pocity jsou přesně tytéž jako ve vašich větách. O Kobliha strach nemám, ten to tu určitě přežije ve zdraví (a nejet kvůli tomu, že tu bude s Ivetkou mi přijde jako nesmysl - podvádět může kdo chce koho chce a nemusí je dělit oceán). Můj problém je v tom, co psala Sargo - péče o děti plně zaměstná další osobu. A tou nemůže být Koblih, ten má svoji práci a na měsíc si vzít dovolenou nemůže. Takže babičky a dědové, případně hlídací tety.
Nevím, jestli jim to můžu udělat. Odjet a nechat jim děti na krku celý měsíc. Spíš se kloním k NE. Podvědomě cítím, že nepojedu. Snad se do L. A. někdy podívám (což podvědomě cítím, že to není zase až takový problém).
No uvidíme, ráno moudřejší večera - nechám si to do čtvrtku rozležet. Díky za vaše názory!!!