Včera jsem potkala kamarádku. Ověšenou nákupními taškami, přes rameno kabelu, jazyk až na vestě (vlastně na saku), celá červená se řítila kolem mě. "Aleno!" Zavolala jsem. Polekaně se ohlédla. "Fuj, to jsem se lekla", prohlásila vyděšeně. Ptala jsem se, kam tak rychle běží a co se stalo, že přes tašky ani není vidět. "Vánoce, chápeš?" Podívala se na mě zoufale. Nechápala jsem.
Bylo mi vše vysvětleno. Tenhle týden má Alenka poslední příležitost všechno nakoupit. Pak následuje služební cesta, dovolená s rodinou a audit v práci, ze kterého se neurve. Do toho jim přijede návštěva z ciziny a budou předělávat koupelnu. Chtělo se mi dodat, že zbývá dovolená v Jugoslávii a první dítě, ale nechtěla jsem dráždit hada bosou nohou :)
Alena odkvačila směrem k parkovišti, do auta naházela všechny balíky, igelitové i papírové tašky a odjela. A tak jsem se radši zamyslela nad sebou. Zjistila jsem, že jsem na Vánoce ještě nepomyslela. Nemám ani jeden dárek. Ani mě ještě nenapadlo myslet na Ježíška. Taková krutá matka že bych byla? A tak se ptám Vás: Jak jste na tom s vánočními dárky Vy? A nedivte se, že se ptám na začátku října - jsou tací (ahoj, Alenko), kteří už mají nakoupeno :)