Když jsem včera četla vývěsku v tělocvičně, chtělo se mi hodně nahlas řvát. Na ty rodiče, co vyhazují tisíce za to, aby jejich děťátko někdo oprášil a hrál si s ním (kvalitně, pochopitelně).
Rodič je ideální cílovka. Copak by odepřel svému potomkovi tu nejlepší péči? Copak nechce, aby si jeho dítě kvalitně hrálo? Aby se nestresovalo? Aby se mohlo vylítat a vyřádit? Ovšem, že chce. A je ochoten platit. Velké peníze.
Taky platíme různé kurzy. Děti chodí plavat, chodí do Sokola cvičit a chodí do hudebky. Koblížek začal hrát basket. Každé dítě by mělo mít své kroužky, o tom není sporu. Ale platit dvouletému prckovi hodinu baletu za 250 Kč? Jen proto, aby si malá princeznička mohla obléknout růžovou sukni s volánky a vzít růžové botičky? Děkuji, nechci.
Mám pocit, že někteří rodiče rádi zaplatí za služby, které jsem tu napsala (a je jich mnohem, mnohem více, to mi potvrdí všichni rodiče). Dítě je pak stresované, že za půl hodiny už mu začíná soukromá výuka tenisu a z angličtiny jde pozdě. Osobně jsem pro zlatou střední cestu.
Malé dítě nemá chodit do kroužku, ale má si užít všech těchto aktivit s mámou a s tátou. Proč by si mělo "kvalitně" hrát v kroužku, když si může doma s rodinou skládat komíny z kostek? Skládat puzzle nebo číst obrázkové knížky? Proč by se mělo vylítávat v uzavřeném studiu za 300 Kč na hodinu, když může jít s rodiči ven na hřiště nebo do parku? Nějak tomu nerozumím.
Nepopírám, že dítě potřebuje kamarády. Ale tyhle akce, o kterých píšu, jsou většinou určeny právě pro děti DO tří let. Tedy do věku, kdy je s dítětem většinou mamina doma. Dvouleté děti baletí, jezdí na ponících, kreslí ve studiích, cvičí v zrcadlových sálech, patlají se v keramické hlíně. Nepřijde vám to postavené na hlavu?