"Fajn, dělám bramboráky, tak přistrouhám víc brambor. Doufám, že je tam ještě nějaké víno". Koblih se hned šel podívat do sklepa a zapomněl mi tak říct, že s Petrem přijde jeho nová slečna. Že nám ji jako přijde ukázat.
To jsem se dozvěděla až z pisklavého hlasu na chodbě. "Kobliho, řekl jsem ti, že přivede Radku?" Začala jsem být nervózní. "Kdo je Radka?" Z očí mi sršely blesky.. "Jeho nová přítelkyně".Nemám ráda Petrovy nové přítelkyně. Nevím proč, ale vybírá si z holek, které mají naprosto jinou krevní skupinu než já.. Vybírá si často, vybírá si rád... A taky je k nám vodí..
Vrátila jsem se do kuchyně s rezignovaným výrazem. Po stole se válela modelína, formičky byly všude, na zemi překračujeme už týden autodráhu a tam, kde není autodráha, je Lego... No, slečna si bude myslet pěkné věci.
Postavila jsem na kafe, Radka nám byla představena a já konstatovala, že se Petrovi opět povedla. Její pisklavý hlas bych překousla, ale ten obsah mě stál hodně úsilí. "Jejda, tři děti... to bych nemohla... ale zase jsou vyšší příspěvky od státu, že jo? A kdo se ti o ně stará? To zvládneš sama? Asi ne, viď?" rozhlížela se kolem sebe.
Koblih otevřel víno a já šla pokračovat v bramborácích. Při každé její trefné větě jsem strouhala jak o život. A že těch vět bylo... těsto skončilo v té největší míse (jojo, přesně v té, do které dáváme o Vánocích bramborový salát:o) ). Smažila jsem snad dvě hodiny.... těsta neubývalo.
Petr s Koblihem se cpali jak nezavření. No a Radka? Myslím, že k nám jen tak nepřijde. Jednak "její oblečení ŠÍLENĚ načichlo česnekem", taky "po páté hodině zásadně nejí" a vlastně "bramboráky nejí vůbec, protože jsou smažené". Naše děti jsou "příšerně nevychované", "pořád křičí" a "nepustí člověka ke slovu".
Tak tak... Petře, jestli to čteš, těším se na Tvou další slečnu :o)