Bramborákový článek

Mám rozstrouhané ruce. Včera padl rekord v počtu vyrobených a snědených bramboráků v naší rodině. Kamarád nám představil svou další novou přítelkyni. "Zapomněl jsem ti říct, že na večeři přijde Petr - myslel jsem, že pokecáme, otevřeme lahvinku, ..." oznámil mi Koblih hned ve dveřích.

"Fajn, dělám bramboráky, tak přistrouhám víc brambor. Doufám, že je tam ještě nějaké víno". Koblih se hned šel podívat do sklepa a zapomněl mi tak říct, že s Petrem přijde jeho nová slečna. Že nám ji jako přijde ukázat.

To jsem se dozvěděla až z pisklavého hlasu na chodbě. "Kobliho, řekl jsem ti, že přivede Radku?" Začala jsem být nervózní. "Kdo je Radka?" Z očí mi sršely blesky.. "Jeho nová přítelkyně".Nemám ráda Petrovy nové přítelkyně. Nevím proč, ale vybírá si z holek, které mají naprosto jinou krevní skupinu než já.. Vybírá si často, vybírá si rád... A taky je k nám vodí..

Vrátila jsem se do kuchyně s rezignovaným výrazem. Po stole se válela modelína, formičky byly všude, na zemi překračujeme už týden autodráhu a tam, kde není autodráha, je Lego... No, slečna si bude myslet pěkné věci.

Postavila jsem na kafe, Radka nám byla představena a já konstatovala, že se Petrovi opět povedla. Její pisklavý hlas bych překousla, ale ten obsah mě stál hodně úsilí. "Jejda, tři děti... to bych nemohla... ale zase jsou vyšší příspěvky od státu, že jo? A kdo se ti o ně stará? To zvládneš sama? Asi ne, viď?" rozhlížela se kolem sebe.

Koblih otevřel víno a já šla pokračovat v bramborácích. Při každé její trefné větě jsem strouhala jak o život. A že těch vět bylo... těsto skončilo v té největší míse (jojo, přesně v té, do které dáváme o Vánocích bramborový salát:o) ). Smažila jsem snad dvě hodiny.... těsta neubývalo.

Petr s Koblihem se cpali jak nezavření. No a Radka? Myslím, že k nám jen tak nepřijde. Jednak "její oblečení ŠÍLENĚ načichlo česnekem", taky "po páté hodině zásadně nejí" a vlastně "bramboráky nejí vůbec, protože jsou smažené". Naše děti jsou "příšerně nevychované", "pořád křičí" a "nepustí člověka ke slovu".

Tak tak... Petře, jestli to čteš, těším se na Tvou další slečnu :o)