Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

bublina*: Takové "přátele" z dětství nebo ze školy mám taky ráda. Prakticky vyslechneš dlouhý monolog a sebechválu, nestihneš říct nic o sobě - nikoho to stejně nezajímá- a jdete každý po svém. Ale k ranní kávě Koblihu, proč ne ?