Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kecka*: no musím souhlasit se Sargo, já bych tam narvala svítivě zelený podklad, místo té růžové, písmo bych dala tyrkysové (ano, správně, mám na mysli oblíbenou paletu přirozených barev v Malování, aby to bylo dobře čitelné), houslový klíč bych vyměnila za fotku Zaca Efrona, kytičku bych nechala jen jednu, místo těch dalších tří bych tam narvala srdíčko a zmenšeninu nějakýho upe mrtě moc hustýho pejska s čepicí na hlavě třeba a do rohu bych se hrdě podepsala Růžově, aby to bylo na tom zeleným podkladu vidět
a určitě by se ani to nevyrovnalo skvostům těch desetiletých umělkyň a jak to tak po sobě čtu, tak koukám, že jsem chytrá asi tak jako Rákosníček, takže asi opět zmlknu a budu jen tiše zpovzdálí sledovat tento blog