O víkendu jsem se prohrabovala svojí starou korespondencí. Našla jsem dopisy, které mi naši psali na tábor, vyhrabala jsem dopisy od své sovětské pen-friend z Leningradu, v krabici ležela i psaníčka od kamarádek a našla jsem dokonce svůj deník z doby, kdy jsem chodila na základku.
Dopisy od kamarádek vždycky končily větou: Piš, piš, piš, nebo tě sní myš. Obálky jsou pokreslené fixami, jsou na nich obrázky a známka je nalepená nakřivo. Pamatuju si, že známka měla význam - když byla nalepená vzhůru nohama, znamenalo to: Miluju tě (dál už si to nepamatuju).
Rodiče mi na tábor psávali, že už se na mě těší, že na zahradě rostou třešně a včera že pršelo. A co že děláme a s kým spím ve stanu. Podobně jsem loni psala Koblížkovi na školu v přírodě.
Táňa z Leningradu byla vynalézavější. Všechny dopisy začínaly větou: Ja sabiráju (= sbírám) - následovala dvojtečka a výčet věcí, které mám poslat (obaly od žvýkaček, nálepky, pohledy, obrázky Prahy a fotky mého pokoje). Sama posílala měňavé pohledy (znáte je? Nakloníte o kousek a objeví se jiný obrázek), obaly od ruských čokolád (tu s Trojkou - ruský obraz - mám v krabici taky), od žvýkaček a jednou dokonce poslala fotku celé své rodiny před obrovským kobercem na zdi. Stála tam pyšně v pionýrském šátku...
Nad deníkem jsem strávila nejvíc času. Pročítala jsem si ty staré zápisky (to, že jsem kouřila v parku, bylo napsáno morseovkou), vzpomínala na svou velkou lásku - Láďu, se kterým jsem hrála na flétnu. Malá ukázka:
15. března 198*
"Láďa přišel zase pozdě. Ale toho Telemanna uměl líp než já. Podíval se na mě a pak mě bouchnul svojí flétnou do zadku. Miluju ho! Počkal na mě po hudebce a šli jsme na zmrzlinu. Měli pistáciovou za 0,70 Kčs. Koupil mi ji. Nemůžu se dočkat, až ho zejtra uvidím ve škole!"
24. března 198*
"Nudim se. Dočetla jsem konečně tu knížku o Evě, jak lítala letadlem. Nechtěla bych lítat. Asi bych se bála. Naši nám asi koupí psa. Strašně se těším a vybíráme, jakou rasu. Jak ho pojmenujeme? Láďa má taky novýho psa, mohli bysme je chodit spolu venčit."