Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

bublina*: Taky mě to napadlo, jak se asi mají. Ale stejně si pamatuju už jen křestní jména a města. Ale zas tak moc bych nepátrala, aby se ti nechtěli na prázdniny nastěhovat s celou rodinou. Já si s jednou posílala i balíčky, většinou plyšáčky a takové blbosti. Moje dopisování skončilo v okamžiku, kdy po mě chtěla poslat jako dárek džíny a džísku ( sama jsem to měla vybrečené od našich ). Nějak se mě to dotklo a postupně jsem ukončila tato nic neříkající dopisování o počasí a podobných nesmyslech.