Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lentilka.sblog: No jéje, tenkrát to bylo povinný. V hodině ruštiny jsme všichni psali dopisy a škola to pak hromadně odeslala na nějakou školu v Sojůzu. Ale dopisování s Ruskou mi vydrželo jen asi tři - čtyři dopisy, bylo to tak nějak o ničem. Zato jsem si spoustu let psala s jednou Němkou z NDR, Silke se jmenovala, i dárky jsme si posílaly a tak... Skončilo to po pádu sovětskýho bloku. Šla do nějakýho lycea někde v bývalé SRN, musela dohánět angličtinu, učení asi taky moc a prostě přestala psát. Dost mě to tenkrát mrzelo...