Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

boudicca: Já jsem si psala s pár holkama z USA, jedna byla z Pensylvánie, druhá z Texasu a třetí z Iowy Posílaly jsme i fotky, pohledy a párkrát balíčky, dost mi to pomohlo v angličtině, ale pak jsme postupem času psaly míň a míň až vůbec... Tak jsem si říkala, co se jim zase po roce a něco ozvat
Ruštinu nemám, sice bych ji na škole dělat mohla, ale neláká mě. Jen se děsím okamžiku, kdy přijde s dopisováním naše francouzštinářka, na podobné super nápady je přeborník (loni to byla zjednodušená četba po jediném roce výuky, od příštího konverzace s rodilou mluvčí... )