Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

jarmik: Matně se vzpomínám, že o nějakém dopisování v azbuce nám ve škole říkali, ale nepamatuju si, že by si někdo skutečně psal.

Takhle zpětně si uvědomuju, že to bylo dělaný švejkovským způsobem, jako že se to řeklo, ale víceméně asi ani nechtěli, abysme se do takových hovadin namáčeli. Úplně mi přitom zarezonovalo, jestli jsem o tom neřekl někdy doma a že i tehdy mi bylo nápadný ta usilovně nulová reakce jakože neslyšeli jsme to a už o tom nechceme slyšet Už nevim, jen se mi mihla matná vzpomínka na takový pocit...