Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Já musím říct, že jako dítě jsem na podobné pohádky koukala. Jako dospělé se mi to ovšem už nikdy nepovedlo dokoukat do konce. Radši mám rozhlasové pohádky...
Děti vůbec nechápou, že tyhle hrané studiovky jsou taky pohádky. Jednou jsem jim chtěla rozšířit obzory, že něco takového existuje, ale potomci vydrželi asi deset minut. Pak se nenápadně vzdálili od televize

Na druhou stranu musím říct, že mám kamaráda, který studiovky sleduje dodnes (je mu mírně pod padesát let). Každou neděli, se železnou pravidelností Ano, je ženatý a má děti