Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

et: Jů, to je paráda. Studiovky tedy také příliš nemusím (přesně ty, co se tam povalují hadry po zemi a vydávají se za trávník, nalevo se tyčí polystyrenová skála a vpravo papírový strom s plstěnými listy), ale k některým mám sentimentální vztah a jen co tam přibude "Kdo probudí Pindruše", budu skákat metr vysoko