Květinové dary, vysvědčení a tak vůbec

"Tu kytku mi kup nějakou hezčí, aby se paní učitelce líbila," vložil ve mne důvěru Koblížek. "A aby byla do žluta. A nesmí tam být karafiáty, paní učitelka je nemá ráda." Stáli jsme v květinářství a vybírali květinový dárek na poslední školní den. "A nechceš to paní radši nadiktovat sám?" ptala jsem se a divila se, co ho to popadlo. Copak osmileté dítě ví, jakou barvu má ráda paní učitelka a jaké květiny preferuje? "Radši jo." Byli jsme na řadě.

"Tak za kolik by ta kytička měla být?" ptala se paní Květinová.
"Potřebovali bychom tři, jednu větší a dvě menší, dohromady tak za 700 káčé," měla jsem jasno.
"Ale tu větší budu vybírat já," prohlásil Koblížek. "Je pro paní učitelku."
Paní Květinové zacukaly koutky, ale ovládla se, otočila se k malému zákazníkovi a začala s ním řešit detaily. Za námi se vytvořila docela slušná fronta.
"Tahle tráva se mi tam moc nelíbí, nešly by tam dát tyhle lístečky? Mašli určitě žlutou, růžová by se tam nehodila. Hodí se k růžím tyhle žluté kvítečky? Nebude tam té žluté moc? Že bychom to šmrncli ještě nějakou barvou?" padalo z Koblížka a lidi za námi se docela dobře bavili. Ostatně já taky, musím říct.
Kytka byla nádherná. Na chvilku jsem zalitovala, že nejsem paní učitelka. Dvě menší (pro paní učitelku na angličtinu a trenérce na basket) už Koblížek neorganizoval a nechal je na fantazii paní květinářky. Odešli jsme z obchodu po dvaceti minutách.

V pátek ráno byl náš junior od půl šesté na nohou. "Už bych šel," prohlašoval každé tři minuty. "Tak se běž obléknout. A co nějaká ranní hygiena? A česal ses vůbec?" byla jsem v šoku, jak se Koblížek na poslední den proměnil ve školního nadšence. "Chtěl bych si vzít nějakou košili. A ty černý kalhoty." I uklidila jsem tričko, které jsem pokládala na předávání vysvědčení za dostačující a vyndala jsem košili. "No, ta je pěkná." Byla jsem ráda, že jsem uspěla hned na první pokus :)

V půl deváté byl doma. Vysvědčení detailně pročítal do čtvrt na deset. Zkoumal vodoznak, podpis paní učitelky i pana ředitele, několikrát mi předčítal pochvaly a tvářil se důležitě. Když jsem se vytasila s balíčkem, zajásal. "Co to bude?" Začal vyndávat dárek. Auto, které si už dlouho přál a závodní hru na Playstation (ano, Blesk McQueen a Burák, to jsou už dlouhé měsíce - možná roky - naši hrdinové). Obrovský jásot. "Můžu si to pustit HNED? Jako HNED TEĎ? A můžu to hrát AŽ DO OBĚDA?" křičel Koblížek nadšením. Přikývla jsem a šla zamíchat svíčkovou, aby se mi nepřipálila. Svíčkovou totiž Koblížek miluje a doslova mě prosil, aby s námi nemusel do pizzerie jako jeho ostatní spolužáci ("jejich rodiče si myslí, že jako budou nadšení, ale nikomu se tam nechce, víš?" sdělil mi před pár dny).

Po obědě (Koblížek pět knedlíků, Koblížka čtyři, já dva, Markétka zeleninové rizoto) se Koblížek protáhl, zafuněl a prohlásil: "No konečně. Prázdniny. Že jim to ale trvalo!"

Jestli máte už taky prázdniny, přeju vám je co nejhezčí. A jestli ne, vydržte, už brzo budou :)