Časopisy

"Co to čteš za s*ačky?" zeptal se mě Kryštof. "Ty kupuješ ČASOPISY?"

Kupuju. Čas od času koupím televizní program, občas zajdu pro Sluníčko nebo 21. století. Často kupuji Reflex a Týden. Občas 100+1. A přiznám se, že mám i jednu úchylku. Jsem totiž čtenářkou jednoho časopisu PRO ŽENY (sice nepravidelnou, ale cca 50% výtisků tohohle časáku si koupím). Ano, vím, že brblám nad "ženskými" weby, nemám ráda bulvár a stupidní časopisy typu Pestrý svět a Dokonalá žena. Jsou to paradoxy!

Časopis Marianne mi doporučila nejlepší kamarádka. Učí na filozofické fakultě, je ohromně sečtělá, inteligentní a má přehled. Když mi bylo (a už je to dávno) třicet, dala mi k narozeninám mj. jeden výtisk a řekla: "Už můžeš číst i tohle" :) A já protočila panenky a doma pak časopis přelouskala od začátku až do konce. Líbil se mi tón fejetonů, vtip autorek a nadhled nad světem. Pak jsem se párkrát nechala nachytat na dárky typu kabelka, peněženka nebo diář (ano, znám teorii, mám dokonce zkoušku z marketingu, ale znáte to).

A teď Kryštof se svými řečmi. "To nejsou žádný s*ačky," tvářím se sebejistě, ale trochu mě štve. "Je to relax, beru si to do vany."
"To si tam radši ber žlutou kačenku a pouštěj si ji," poradil mi dlouholetý kamarád (fakt se známe už od školky?).
"Nejsem taková intelektuálka jako ty, potřebuju nějakou oddechovější četbu. V práci mám vážného čtení dost, chci si přečíst něco obyčejného a vypnout mozek. Ty to neznáš?"
"No jo, ale zrovna tohle?"
"Jsou horší časopisy," argumentuji.
"No to máš pravdu, ale přece nechceš skončit u Blesku. Ty, taková hlava!"
"Nejsem hlava a u Blesku skončit nechci."
"No tak proč si do vany nebereš něco normálního?"
"Jako co? Vančuru? Nebo Kafku? Díky, ty už jsem přelouskala na gymplu."
"Tak třeba učebnici angličtiny."
"No to bych mohla, ale já takhle prostě relaxuju. Jak relaxuješ ty?"
"Jedu za Milenou."
"Hm."
"Nebo za milenkou."
"Haha."
"Ukaž, co je uvnitř?"
"Ty chceš vážně listovat tímhle stupidním časopisem?" kroutím nevěřícně hlavou.
"Jo. Ať vidím, na čem se vydělávají peníze."
"Vezmi si ho domů, já už to mám přečtený."
"Tak mi na to ale dej nějakou tašku, ať nevypadám jako debil."
"Here you are."
"No jo, já vím, že anglicky umíš."
"Haha, jsi nějakej vtipnej."
"Tak já jdu."
"Tak čau."

Takhle nějak to vypadalo u nás dneska odpoledne. Kryštof se zatím neozval. Asi čte. A co vy? Čtete časopisy?