Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lvice: Nikam nezapadam, nic neodpovida skutecnosti. Krychli jsem si predstavila z pisku, velkou, a zebrik, ktery sahal az nahoru. Po bouri byla krychle pryc. Sebevedomi mam na nule a extrovert nejsem ani ve snu. Konika jsem si predstavila hnedeho, ktery se mne, jakozto ciziho cloveka bal, a tak jsme sli kazdy svou cestou - ja porad rovne a kun doleva.