Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kecka*: kurňa... krychle byla větší než já (tak 2m), kovová (ale byla to jen kostra,ehm), takže se částečně (ale ne celá!!! vršek vyčuhoval!!!) zasypala pískem, žebřík jsem opřela o její horní hranu a moc nepřesahoval.
kůň byl neosedlanej a bez podkov, prohnal se kolem mě, na chvíli se zastavil, zírali jsme si do očí, trochu mu jiskřilo v očích, pak běžel dál jakoby za mě a já si v klidu šla svou cestou
takže... jo, mám to zpečetěný, i nadále zůstanu v pokoji sama se svou plyšovou opicí uvelebenou v posteli