Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

valach*: Nechci Ti brát iluze, ale udělám to. Už to nikdy nebude jako "před Ivetkou". Rovina se nekoná...
Trochu si "orazíš", až budou Tvoje děti samostatné, jenže Ti po nich zůstane v životě prázdné místo hned, jakmile se osamostatní - a.. ..a radši ten scénář dál rozvíjet nebudu, stačí to, co máš.
Drž se.