Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

anuska: Je mi to líto za tebe, život není vůbec jednoduchý, víceméně nevíš dne ani hodiny, myslíme si, že spasíme svět, který používáme jako spotřební materiál, chápu, co jsi chtěla říct, (Tofler to popisuje přesně, až u něj jsem si to uvědomila), k věci: člověk se snaží, myslí si, jak všechno zvládá a vše je v normální rovině, a najednou bum, odněkud vždycky přiletí facka, a pak je zas chvilku klid. Držím pěsti, ať to pro tebe a tvou rodinu dopadne v rámci možností co nejpřijatelněji.