Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lufa: Máš to Kobliho nyní velmi těžké a musím se přiznat, obdivuji tvé upřímné psaní. Držím palce, aby tobě, i vám všem doma, dopadlo vše lépe než hůře. Co se týká základů, jsem rozhodně pro ty pevné, bohužel, ne vždy je budujeme sami . U rodiny a přátel je to vždy týmová práce.