Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lvice: Mysli na lepsi zitrky... Ale ja budu reagovat trochu jinak nez vsichni ostatni tady.
Koupila jsem si svetr u Vietnamcu a uz ho mam nakych 10 let.
A kdyz nevarime doma, tak to neznamena, ze hned pobezime do Mekace.
Vem si z toho, co chces