Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

dj-team: Na mne Tvoje zvolání, Kobliho, působí takto: (zcela opominu záminku k sepsání (Ivetku), to jsem nezažil, ale bolí to i přes obrazovku, bo jsem zažil svůj vývoj bez otce) - makat, nebo se vézt. Odpověď samozřejmě neznám, byť se snažím o to makání, ale v poslední době jsem mne zaujala událost. Jedna kolegyně resp. podřízená, odešla do důchodu. Tichá, pěkná, pracovitá, nenápadná, na první pohled snášenlivá. Jejím odchodem jsem si teprve uvědomil, nakolik mne determinovala, aniž by si to uvědomila. Úplně mi to vyrazilo dech.

Koblihův bratr je, dle mého současného poznání světa, tedy nezbytnou součástí světa a příslušenstvím (motivací) těch, kteří mají potřebu makat.