Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Nesouhlasím s Tebou (a je to snad poprvé): děti mají z rodiny, která je stabilní, v klidu, plná lásky, smíchu a porozumění, tolerance a štěstí (zní to pateticky, že jo?), základy z kamene. Troufám si říct, že Jáša dostává žulové základy. Ten písek, to jsou nejisté děti vyrůstající bez lásky a opory. Spíš rodiče jsou "na pískách", když své "kamenné" děti vypouštějí do světa. Ale když je základ z pevného kamene, písečná bouře ho neohrozí.

Věřím, že mé metafory chápeš (a víš, že to není ani o mikinách od Vietnamců, ani o hamburgrech od Mekáče )