Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

davidhavel: Článek s hlubší myšlenkou, takové čtu rád Sám patřím do skupiny lidí, kteří zřídkakdy mají něco zadarmo, ač moje maminka by pro mne udělala určitě cokoli. Moje sestra má život mnohem jednodušší, ačkoli se nikdy o nic nemusela tak drát jako já. Je to nefér... co je lepší, to také nevím. Jsem hrdý, že dokážu stát na svých nohách, ačkoli se mi občas podlamují, na druhou stranu nechat se vydržovat (rozhodně neříkám, že to je případ mé sestry!) není tak špatná představa, byť je v mém případě sebemíň reálná... radši nad tím moc nepřemýšlet, to pak přicházejí rychle deprese a Tebou zmiňované slzy. Takže přeji ať už pluješ jakkoli, ať brzy dopluješ do klidnějších a spokojenějších vod.