"A když pak ořežeš všechny tyhle tužky, tak z těch odřezků můžeš dělat krásný obrázky. Náš oddíl to tak na táboře dělal!" odpověděl mi Koblížek na otázku, co to má na zemi za binec. "Už jsem začal, ukážu ti to!" Došla jsem pro smetáček a lopatku a suroviny na budoucí dílo jsem smetla na jednu hromádku a vysypala do krabice. "Dělej to aspoň nad krabicí, než si to rozšlapeš a bude to všude."
Nechala jsem našeho výtvarníka svému osudu a šla upéct švestkový koláč. Za chvíli jsem slyšela juniora halekat: "Mamí, máme nějaký lepidlo? A pevnej papír?" Umělec se dožadoval mé pozornosti. Připravila jsem tedy vše potřebné, aby chudák nestrádal :) a pokračovala v práci v kuchyni. Za chvíli se otevřely dveře. "Už to mám. Ale budeme muset koupit nové pastelky." Vyvalila jsem oči. "Chceš říct, že jsi ořezal VŠECHNY ty nové pastelky, které jsem ti minulý týden koupila do školy?" "Jo. Ale podívej se, jak je to krásný!"
Dívala jsem se. Na to, jak se na papíru vrší halda ořezků. Na to, jak Koblížek pomalu a s vystrčenou špičkou jazyka jde směrem do kuchyně. Na to, jak asi nevidí tu šňůru od vysavače, kterou jsem nezastrčila v domnění, že až dám koláč do trouby, doluxuju i chodbu. Na to, jak špatně přilepené umělecké dílo opouští Koblížkovu náruč a padá směrem k zemi. Na to, jak se malému umělci kulí slzy jako hrachy.
A protože je mi líto, že sem nemůžu dát obrázek veledíla, našla jsem dvě další na stránce www.babyakvarium.cz . Mrkněte, vypadá to pěkně:
