Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

modry*: zní to až moc idylicky, to se nemohlo povést. Kamarádka měla zlomenou nohu, tatranka prožraná moli, protože sis dala tak na čas, DVD rozbité a v TV nic nebylo, knížka se utopila ve vaně a kafe došlo. To byl teda den!