Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

bublinkacz*: Hm. Opravdu divná situace. Strašně tě obdivuju, jak si to ustála. Muselo to hodně bolet. Tvoje děti by se to ale raději měly dovědět od tebe nebo manžela dřív, než jim to sdělí nějaká "dobrá" duše někde na ulici či ve škole. Stejně se to dozvědí. Je to jejich sourozenec i když jen napůl. Když už si Kobliha nevyhodila rovnou, promluvte si o tom, kdo to řekne dětem. Tak bych to řešila já i když jsem ráda, že nemusím.