Tak, tak, všelijak...

Zjišťuji, že nad svým životem pomalu ztrácím kontrolu. Poslední dobou jsem ve víru událostí a okolností, které ne vždy ovlivňuji tak, jak bych si přála. Nejsem na to zvyklá a trochu mě to děsí.

Rozvod se táhne - ještě pořád nemám papír na to, že jsem rozvedená. Je to ubíjející, jak to všechno dlouho trvá. Představovala jsem si to všechno nějak... jednodušeji...

Doktoři mi řekli, že vzhledem k mé léčbě mi nevypadají vlasy, jen zřídnou - že nemám tak velké dávky. Přesto nechávám při mytí ve sprcháči celé chuchvalce. A to jsem se nechala ostříhat nakrátko (po deseti letech) :)

Dneska je tady tak hnusně, že jsem ani nevytáhla paty. Venku mží, je zataženo a mlha. Aspoň tak to vypadá z vyhřátého bytu. Zítra to uvidím in natura, protože ven budu muset. Jsem objednaná do školy na pohovor s paní učitelkou - Koblížek na to pěkně kašle a v žákovské si vyzmizíkoval dvě trojky. Tak to budeme zítra řešit. Nějak nemám sílu na to, dohadovat se s učitelkou.

Minulý týden jsem byla v divadle. Vlastně před divadlem. Koblížka byla se školkou na představení Perníková chaloupka a já čekala, až vyjde ven, abych ji vzala a odvezla k zubařce. V divadle bylo několik školek a školních tříd. Učitelky hulákaly jedna přes druhou, jeden chlapeček se ztratil a brečel v rohu, jedné paní učitelce dvě děti přebývaly, Koblížka měla cizí čepici a tu její měla kamarádka Verunka. "My jsme si je vyměnily, protože Verunce byla zima v tý její - a maminka prej nerozumí módě a nechce koupit Verunce žádnou na uši. Pšedstav si, že má JENOM JEDNU růžovou čepičku!" prohlásilo mé dítě a chytlo mě za ruku. Byla jsem ráda, že jsme pryč.

Koupila jsem si skříň. Chtěla jsem si ji i sama sestavit, ale nezvládla jsem to. Tak jsem zavolala kamaráda - a skříň už stojí :) Udělala jsem další razantní úklid svého oblečení. U kontejnerů bude veselo :)

Do návštěvní knihy mi napsala blogerka, která má přezdívku Koblížek a založila si na Píše.cz blog. Pobavilo mě to :)

Tak já běžím něco dělat :)

zdroj obrázku: http://sarahdraws.blogspot.com