Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

mi-lada: Pána chápu, taky neumím autobusem. Tedy v Praze ano, u nás ne. Ale bude to nejspíš tím, že autobus k nám zavítá málokdy.
Chápu i rodiče. Taky bych balila na Bali. Chápu i Tebe. Taky chci mít svoje drahé co nejblíž.
Chápu i Kobližku, taky chci mít plnou skříň elegánovejch šatů.A to nejsem anděl.
Nechápu učitelky, u kolegyně vidím jak nesmyslné úkoly dneska děti dostávají. Hodně se musí zapojovat rodiče. Myslím, že by měli dostávat úkoly na které stačí sami.
Jo a dárky taky ještě nemám.