Kobliha | Předvánoční plkání

Letos mě pečení cukroví bavilo. Baví mě každý rok, ale letos to bylo jiné. Děti se ukázaly býti zcela samostatnými jednotkami a pod vedením Koblížka válely těsto, vykrajovaly nejrůznější tvary (linecké ve tvaru vrtulníku, hrocha nebo princezen jsme ještě neměli) a slepovaly marmeládou. Má funkce se omezila na kontrolora, otvírače a zavírače trouby, drobného opraváře a hnětače těst. Máme jedenáct druhů a mohli bychom mít i dvanáct, kdyby už potomci nespořádali dvě mísy vosích hnízd. Vánoce jsou tady!

Pořád u nás chodí Ježíšek. Každý rok čekám, kdy Koblížek přijde ze školy s tajemstvím, že Ježíšek není. Je. Proto píše dopisy (letos čtyři - jeden základní a tři doplňující), které nenápadně v noci uklízím do prvního šuplíku v pokoji, proto se těší jako mimino a proto od něj ani letos nic nedostanu :)

Rozhodla jsem se, že Koblihovi žádný dárek nedám.

Sobě jsem si koupila dárků několik. Těším se, že si je zabalím a pak budu pod stromečkem óchat. Pořídila jsem si několik knížek, něco šminek a kosmetiky a taky něco na sebe.

Na Štědrý den se těším. Čtvrtek zřejmě strávím ve špitálu, takže očekávám, že místo salátu a řízku budu na bramborové kaši (tu nezvracím), ale už jsem si nějak zvykla a beru to s pokorou. Věřím tomu, že to pomáhá a věřím, že budu zdravá.

Vůbec jsem se tak nějak uklidnila. Neřeším kraviny, je mi jedno, že nemám vypulírovaný byt. Uklizeno jakžtakž máme pořád a nevidím důvod, proč mýt okna, když je venku milion stupňů pod nulou. Neřeším dvojky a trojky z přírodovědy, ani to, že vynecháme hodinu basketu. Dárky jsem koupila dětem a rodičům, pár drobností kamarádkám, obligátní dárečky učitelkám a letos i doktorům a sestřičkám ze špitálu. Mám radost z dárečků, které kupuju. Nehrotím to, nehoním se po krámech, v klídku a pohodě. Snažila jsem se o pohodu každý rok, ale letos se mi to, myslím, povedlo.

Už jsem dokonce zvládla několik divadélek, vánočních koncertů, přehrávek a akademií. Ta hlavní mě čeká dneska odpoledne, Koblížek bude zpívat koledu Dej Bůh štěstí :) A pak ještě jednu, ale tu neznám, složila ji paní učitelka a děti vymyslely melodii.

Už i u holek ve školce přišel Ježíšek a přinesl prý milionjedenstotisícmiliondvacetosm dárků. Hlavně velkou panenku a nové postýlky. A taky nové nádobíčko do kuchyňky a taky stavebnice.

Nevím, kolik dárků přinese k nám, ale i když jich bude podstatně míň, moc se těším. Hlavně na ty rozzářené oči. Ty mám totiž na Vánocích nejradši.