Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

eithne: Taky jsem byla přes Vánoce na návštěvě, za dědou, v nemocnici. Byl s ním na pokoji starý pán, zjevně mimo, působil opile, zfetovaně, bylo mi z něj trapně. Až se skoro stydím si to přiznat, ale kvůli němu jsem se snažila celou návštěvu co nejvíc zkrátit, bylo mi tam dusno, sípal a něco blekotal, nebylo mu rozumět...
No a potom jsem se dozvěděla, že den poté umřel.
Jak říkám, stydím se.

Tvůj článek mi teď byl skoro až pohlazením na duši, děkuji