Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

et: Každý rok se pokouším o lístečky a kytičky obtisknuté na vajička barvená v cibuli a každý rok si nadávám, že příště už fakt koupím barvy a obtisky. A pak se stejně vztekám nad hrncem světle hnědých flekatých ošklivek s bílými skvrnami, které představují lípu, břízu, žebříček, pampelišku, sedmikrásku a kdesi cosi
Ale koledníkům to dnes ani jindy nevadilo, takže si to asi příští rok zase zopáknu