Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Bez nespokojenosti by nebylo pokroku. Casto je ovsem nespokojenost nedostatkem pokory. Nekdy take neschopnosti se radovat a prijimat uspech. A nebo i neschopnosti zit ted, v soucasnost, ne vecnym rozhlizenim dopredu dozadu. Ale kdyz ono bez ni neni pokroku! Spokojene zit, to se clovek musi naucit jako vsechno ostatni.