Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

davidhavel: Ahoj Kobliho! Zdravím Tě po dlouhé době a rád se dočítám, že chemo už máš úspěšně za sebou, takže.... ?! A k tématu článku: takovéto období, kdy mě štve téměř vše a všichni, ačkoli k tomu nemám vlastně žádný důvod mívám tak jednou za čtvrt roku taky... někdy to trvá den, jindy dva, tři ale podstatné je, že to zase přejde - tedy alespoň u mě. Nejvíc toto prožívám když jsem nespokojený v práci nebo úplně bez práce, což je právě teď, takže moc dobře vím, o čem píšeš. Každopádně rád jsem Tě zase viděl *cte*