Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

klára: ja si myslim, ze proste ted mas vsechny rachoty sveho zivota za sebou a premejslis co dal. Nedejboze aby prisel dalsi rachot.
myslim ze lidi kecaj, ze se maj dobre a ze jsou spokojeny, kdyz s nimi jsi dyl, treba cely vikend, vyleze z nich, ze taky resej.
Pocit zmeny praci, to se proste obcas stava, me treba kazde dva roky.