Je to pár týdnů, kdy se mi po vypití čaje obrátil žaludek a obsah hrnku skončil v záchodové míse. Pak se podobný problém rozšířil na další tekutiny a já se dostala zase do špitálu. Moje tělo prostě nesneslo jakoukoli tekutinu. Jíst jsem kupodivu mohla, to mi nevadilo. Ale pít ne. Tak jsem tekutiny doplňovala formou polévek - to jsem taky zvládla. Ale nedokázala jsem vypít sklenici vody, džusu nebo hrnek čaje.
Lehce jsem zpanikařila. Pak jsem začala panikařit víc a víc. Hlava ovlivňovala moje tělo a to nechtělo nic, co by teklo. Doktoři mi řekli, že se to někdy po onkologické léčbě může stát a že to mám zkoušet. Nalila jsem si do skleničky svou oblíbenou grepovou minerálku. Jedla jsem ji po lžičkách. Šlo to. Pak jsem se zkusila napít - a grepy byly venku. Trvalo to dost dlouho - vlastně skoro od začátku prázdnin.
Pak jsem se dostala do stádia, kdy mi bylo špatně, jen co jsem pohlédla na sklenici ČEHOKOLIV. Naprostá fóbie. Po lžičkách jsem zvládla kolu, vodu, džus i čaj. Když jsem si ale představila, že to mám vypít, uvědomila jsem si, jak to skončí a vyhnula se sklenici obloukem. Týjo, jsi vážně prdlá, řekla jsem si. Můžeš si za to sama - seber se!
A tak se sbírám. Koupila jsem si svou nejoblíbenější jahodovou šťávu a večer si ji naliju do svého nejoblíbenějšího hrnku. Jako za odměnu. A když se mi povede přes den do sebe dostat aspoň trochu tekutin, sním si šťávu lžičkou :) Protože teď chodím do špitálu na kapačky - rehydratační roztoky jsou sice fajn, ale ruce už mám rozpíchané jako starý feťák - a už bych to chtěla mít za sebou.
A víte, na co se nejvíc těším? Až si dám někde v hospodě na zahrádce pivo. Dvanáctku. A vypiju ji na ex :)
Na zdraví!