Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

zmrzlinka: Rozmyslam, co povedat dcere, ked sa stazuje, ze ju deti nepustia na hojdalku, ani ked ich poprosi. Ona sla za pani ucitelkou a pani ucitelka im prehovorila do duse, ze sa musia striedat vsetci. Ja som dieta pochvalila, prekvapilo ma, ze je taka schopna. Ja by som plakala v kute, ze sa vsetci proti mne spikli.
Teraz rozmyslam, kde je hranica schopnosti a zalovania ?
Tak snad z nej taka Eva nevyrastie.

Pekne jesenne dni prajem, hlavne si to prilis neber