Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

(opět) kolemjdoucí: Tak on vztah *je* svým způsobem obchod. S partnerem jsi proto, že ti to něco pozitivního přináší, ne?

Ve "vztahu" se vzájemná přitažlivost možná uživí jen na chemických reakcích, na tom, že se vám podlomí kolena, když se na vás ten druhý jen podívá; k naprosté spokojenosti vám stačí jen jeho blízkost a už vůůůůbec nepotřebujete, aby si po sobě něco uklízel. V manželství je to podle mě už něco jiného, a pakliže jste se zavázali snášet spolu dobré i zlé, pak je dobré se o nepříjemné věci podělit a jasně si určit, kdo se s čím bude potýkat. Neříkám mít to rozdělené přímo do dvou sloupců, ale nějak by to určitě vyjasněné být mělo. Spoléhat na to, že protějšek se sám postará o všechno, co je třeba, protože mě MILUJE, a protože přece určitě VIDÍ, co je třeba udělat... to ne-e.

Nevím ale, jestli to zmiňovaná Vanda nevzala za špatný konec - všimli jste si, že Marek tam má pro sebe vyhrazené věci, které zajišťují jeho osobní požitky, zatímco Vanda Markovi ukládá k vykonání jen provozní záležitosti, které by bez smlouvy zřejmě měli dělat oba rovným dílem - nebo v případě trenek dokonce jen Marek? (Za předpokladu, že Vanda není nezaměstnaná a Marek je výhradním živitelem rodiny, pak by přidělení všech domácích prací Vandě dávalo smysl.)