Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

et: Přestože příběh znám, pokaždé se ve mně na konci něco sevře. Napsala bych, že mi vyhrknou slzy do očí, ale to by mohlo znít moc pateticky (ačkoliv tomu tak často je). Děkuju za připomenutí.