Povánočně

Nevím, jak vy, ale já mám Vánoce ráda. A nebudu teď psát o rozzářených dětských očích, ani o prskavkách, kaprovi nebo čekání na zlaté prasátko. Dneska budu psát sobecky o tom, co se mi na Vánocích líbí už od dětství. Jasně, atmosféra, pohádky v televizi. Ale pro mě mají Vánoce ještě jednu vůni - vůni knížek právě vytažených z tiskárny. Zvuk vazby, když poprvé trošilinku praskne, když se knížka otvírá. Šustění stránek a dychtivé očekávání, když už je podle papíru poznat, že uvnitř bude knížka. Na Ježíškovi miluju právě tyhle dárky.

Letos to bylo u nás trochu jinak, protože mi neměl kdo dárečky balit - zabalila jsem si je sama, aby se děti nedivily, že mně Ježíšek nic nepřinesl. Takže jsem už dopředu věděla, co v kterém balíčku bude. Ale nevadilo mi to. Dala jsem si totiž předsevzetí, že se do knížek, které jsem si v knihkupectvích a na internetu vybrala, podívám až po Štědrém večeru. A vydržela jsem to. Sama jsem se divila :)

A tak jsem si večer, kdy děti věří na kouzla, opravdu užila. Když už děti padaly únavou a byl čas odejít do postýlek, zavrtala jsem se do gauče, zachumlala se do polštářů a uvařila si čaj do nového hrnku, který se Ježíškovi opravdu povedl. A pak si k sobě vzala tu hromádku knížek, které jsem našla pod stromečkem a pomalu, hezky jednu po druhé, jsem začala prohlížet. Co vám budu povídat - už bylo dávno po půlnoci, čaj dopitý a já pořád u svých dárků.

A dneska si dám druhé kolo. Děti šly večer ke Koblihovi, takže mám trochu času. A já si teď půjdu uvařit další čaj, asi si do něj dám pořádnou porci mléka, vezmu si chundelatý župan a vlezu si do křesla. Jen nevím, kterou knížkou začnu. Asi tou od Mileny Holcové:

Sice už jsem ji kdysi četla, ale chtěla jsem ji mít doma. Jsou totiž knížky, které (ač krátké a nenápadné) si vždycky ráda znovu najdu v knihovničce.

A co jste dostali od Ježíška vy? :)