Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

tlapka: To dítě pravděpodobně nikdy neuvidím a dost možná neovlivní můj život, chleba levnější nebude... Možná se včera narodil někdo, kdo najde lék na nejhorší chorobu nebo dosáhne světového míru, jako to chce každá miss... To si uvědomuju. Ale sleduju celou tu slávu a mám radost, líbí se mi ta atmosféra, tradice, radost lidí, jsem zvědavá na jméno... Navíc jsem si včera chatovala s kamarádkou, která je jako au-pair ve Skotsku, takže jsem měla přímé svědectví a musím říct, že to bylo zajímavé sledovat. Nadšení z její rodiny sálalo i na dálku a přes signál.
Narodil se princ, vždyť je to jako z pohádky. Kdo se má pořád dívat na ty mordy a zlodějiny ve zprávách?