Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

valach-ostrawski: Cililink... Četl jsem kdesi u někoho (vím, ale nejmenuji) něco o falešné březosti a posledním zvonění - nebo tak nějak to bylo.

Jsi klasický příklad. Takových najdeš v literatuře a v případech psychiatrů mraky. Tohle nemá řešení, potřebuješ si rozbít hubu. Ale dělat někomu jen matraci?? Na to si myslím, že Tě je škoda, ale já jsem nikdy děvčatům z high society příliš nerozuměl jsa spíše tím druhým typem.

Radit Ti nemá smysl, musíš si to vyžrat až do konce. Sama musíš přijít na to, kudy vede cesta a kudy nikoli. Ale víš co? Užij si to bez hořkosti - nikomu (kromě sebe) neubližuješ. Snad jen Pavla bys měla poslat "na patřičná místa" včas. Než kluk udělá nějakou blbost, které by pak litoval..