Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Am, díky, mluvíš mi z duše.
S Pavlem jsem byla včera na večeři a snažila jsem se mu říct, že takhle to dál nejde.
Petr mi zlomil srdce. Kde se dá slepit?
Díky za přání. Fakt si připadám jako puberťačka.