Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

(už zase) kolemjdoucí: Hmmm, já nevím, jsem jediná, kdo vidí největší problém u "Má jednu dceru, s jejíž maminkou žije"? Podle mě by se s takovýma chlapama prostě chodit nemělo - jestli to je typ "hodný ňouma", či ne, je vedlejší...

Já jsem spíš na ten charakter, takže od charismatických prevítů dávám ruce pryč v okamžiku, kdy zjistím, že jsou to prevíti, takže se do tvé situace neumím zas tak vžít, ale... třeba bude nejlepší nechat to vyhnít. Tím myslím - dokud bude převažovat touha se s ním setkat (i se všemi negativy, která to přináší), tak se s ním setkávej. Až už toho budeš mít tak plné zuby, že už nebudeš chtít víc, tak prostě přestaneš. (Za předpokladu, že se teda nemusíš ohlížet na případné další lidi - on očividně ne, když žije tak jako "sám".)